Úbytek fyzických i kognitivních funkcí související s narůstajícím věkem se neprojevuje u všech jedinců stejným tempem. Mnoho stárnoucích vykazuje zdravé “vzorce” stárnutí, které oddalují biologickou degeneraci související se stářím. Jedním z faktorů, které stojí za zhoršováním celkových tělesných a kognitivních funkcí souvisejících s vyšším věkem, je stav střevního mikrobiomu. Výzkum ukázal, že právě náš mikrobiom ovlivňuje imunitní, metabolické a neurologické procesy našeho těla. Kromě toho ovlivňuje i rizika řady onemocnění, včetně těch, které se typicky spojují s vyšším věkem pacientů. Je však důležité si uvědomit, že i samotný proces stárnutí a s ním související změny modulují střevní mikrobiotu. Řada studií totiž zdůraznila, že věk vyvolává změny jak ve složení, tak i funkci střevního mikrobiomu.
Přestože je všeobecně známo, že střevní mikrobiom se s věkem mění, bylo by vhodné více se zaměřit na to, jaké zásahy by mohly pomoci v prevenci těchto změn s negativním dopadem na zdraví.
Pojmy jako rozmanitost či unikátnost mikrobiomu jsou vnímány jako žádoucí a spojené se zdravým stárnutím. To však podle některých studií nemusí být v tomto kontextu úplně přesné, a proto by se mělo dbát na větší přesnost při používání těchto pojmů v kontextu zdravého stárnutí. Rozmanitost a unikátnost totiž nejsou synonymy.
Ghosh a spol. ve své studii analyzovali více než 21 000 profilů fekálního mikrobiomu ze sedmi databází z pěti kontinentů. Věk účastníků, od nichž byly tyto vzorky získány, se pohyboval mezi 18-107 lety. Výzkumníci měřili rozmanitost a jedinečnost střevního mikrobiomu pomocí několika testů. Jejich cílem bylo prozkoumat, zda přírůstek nebo úbytek specifických taxonů (konkrétních skupin organismů) střevního mikrobiomu představuje přesnější měřítko zdravého či nezdravého stárnutí než výše zmíněné faktory.
Výsledky ukázaly, že stárnutí (obecně) a nezdravé stárnutí jsou spojeny s následujícími faktory:
Autoři studie dospěli k závěru, že jednorázové měření jedinečnosti nebo unikátnosti střevní mikrobioty neposkytuje dostatečné informace, které by bylo možné využít pro vyvození faktických závěrů o pacientovi. Jinými slovy, unikátnost a diverzita mikrobiomu nejsou dostatečnými faktory pro určení zdravotního stavu či existence onemocnění. I proto by spíše analýza jednotlivých podílů střevních taxonů spojených s nemocemi nebo obecným zdravím mohla poskytnout lepší metriku, kterou by bylo možné využít i terapeuticky (například v modulaci střevního mikrobiomu pomocí diety a podobných intervencí).
Zdroje:
Za překlad článku děkujeme Vojtěchu Pavrovskému!