Autor originálního článku Sergey Young (BenBella Books)
Pokud začneme u zdraví – a zdravotní péče – můžeme se dostat ke kořenům mnoha přetrvávajících problémů
Věřím, že se dožiji 100, 150 let nebo i více. A věřím, že tak dlouho budete pravděpodobně žít i vy.
Skutečností je, že než kdykoli předtím v historii lidstva se stále více z nás dožívá věku obsahujícího číslo 100. Jen za poslední půlstoletí se průměrná délka našeho života prodloužila o desítky let. Navíc technologie, které jsou nám tyto extra roky života ve zdraví schopny zajistit, již existují.
Přesto se zdá být až absurdní uvažovat o nadcházejícím rozmachu dlouhověkosti, když svět stále ještě sužuje pandemie, která si vyžádala miliony životů a způsobila pokles délky života v mnoha zemích včetně Spojených států.
Může se také zdát, že mluvit o prodlužování našeho života není zrovna vhodné, když svět čelí extrémním teplotám a nevýslovnému utrpení v důsledku klimatických změn a oteplování Země.
Změna nastavení naší mysli
Přesto se právě kvůli těmto vážným hrozbám pro lidstvo musíme začít otázkou dlouhověkosti seriózně zabývat – je to v mnoha ohledech klíč k přenastavení našeho myšlení v souvislosti s mnoha našimi palčivými problémy, počínaje vůbec jedním z těch největších: jak přistupujeme ke svému zdraví.
Systémy zdravotní péče na celém světě čelí podobnému dilematu – jak nejlépe poskytovat stejnou úroveň péče jednotlivcům napříč celou společností.
Například ve Spojených státech lze v této oblasti vysledovat výrazné nerovnosti. Studie z roku 2019 vycházející z údajů z průzkumů CDC z let 1993 až 2017, kterou zveřejnil časopis JAMA, uvádí, že zatímco zdraví všech Američanů se podle jejich vlastního vyjádření v daném období zhoršilo, běloši z nejvyšší příjmové skupiny byli celkově nejzdravější, chudé menšiny ale uváděly zdraví celkově nejhorší. Studie ve skutečnosti zjistila, že rozdíl mezi bohatými a chudými Američany a jejich zdravotními výsledky se prohlubuje, přičemž největší rozdíl byl zaznamenán ve skupinách lidí, kteří byli chudí a nebyli bílí. Tyto závěry potvrzují i další, novější studie, například ta publikovaná v časopise PNAS, která zjistila, že rozdíl v délce života mezi černochy a bělochy vzrostl v roce 2020 téměř o rok a půl, z 3,6 na 5 let.
Řešení těchto nerovností v našich zdravotnických systémech je nanejvýš důležité a jedním ze způsobů, jak s ním začít, je zamyslet se nad celkovým zdravotním stavem jednotlivců a nad jejich zdravotními výsledky v průběhu celého života. Jak ukazuje studie PNAS, porovnání délky života různých skupin může být velmi poučné. Co kdybychom přetvořili náš systém zdravotní péče tak, aby byl zaměřen na podporu lidské dlouhověkosti, s hlavním cílem prodloužit délku života, a to napříč všemi demografickými skupinami?
Nová technologie
Dopady takto restrukturalizovaného systému už lze pozorovat například na příběhu Victorie Grayové a její srpkovité anémie v podobě mimořádného nasazení nové technologie u skupiny lidí, jíž se nedostává dostatečné péče.
Dědičný znak, který způsobuje srpkovitou anémii, má ve svém těle desítky milionů lidí na celém světě, včetně 30 procent subsaharských Afričanů a až tří milionů Afroameričanů. Kostní dřeň osob se srpkovitou anémií produkuje abnormálně tvarované červené krvinky, které nejsou schopny přenášet do těla kyslík, což často vede k únavě a opakovaným infekcím. V těžkých případech, jako je ten Victoriin, způsobuje tato porucha také náhlé a nesnesitelné záchvaty bolesti. Vede také k předčasné smrti; průměrná délka života osob trpících srpkovitou anémií je pouhých 54 let. V roce 2019, když bylo Victorii 34 let, se její stav zhoršil natolik, že už nebyla schopna chodit ani se sama najíst. Návštěvy pohotovosti a dlouhodobé hospitalizace a transfuze krve pro ni byly normou. Její dědičná nemoc byla spíše než pouhou nepříjemností rozsudkem smrti.
Až jednoho dne v roce 2019 hodili Victorii lékaři z Výzkumného ústavu Sarah Cannon (SCRI) v Nashvillu ve státě Tennessee záchranné lano. Stala se první pacientkou, jíž se dostalo nové formy léčby dědičných onemocnění. Lékaři v SCRI jí odebrali kostní dřeň a pomocí nové technologie zvané CRISPR-Cas9 změnili geny jejích buněk. Během zákroku byly účinně odstraněny vady v jejích genech, které srpkovitou anémii způsobovaly, a poté jí byly do těla znovu vpraveny miliardy vylepšených buněk. Rok po léčbě se zdálo, že se Victorii daří skvěle. Když vědci devět měsíců po počáteční léčbě provedli kontrolu, zdálo se, že naprostá většina buněk kostní dřeně a bílkovin hemoglobinu, které se v jejím těle nacházely, skutečně funguje. A co je ještě důležitější, záchvaty bolesti a návštěvy nemocnice pro ni byly minulostí.
Možná je ještě příliš brzy na to, abychom tento postup prohlásili za lék na všechny případy srpkovité anémie, ale v danou chvíli zcela změnil život jednoho člověka. Dává nám také možnost nahlédnout do budoucnosti, do celé řady léčebných postupů, které nyní můžeme vyrábět přímou změnou našeho genomického kódu. Lidstvo je tak díky tomuto novému souboru nástrojů na pokraji zásadní proměny zdravotnictví a tato revoluce nám umožní léčit či dokonce vyléčit dříve neléčitelné nemoci, z nichž mnohé dlouho sužovaly právě skupiny lidí s nedostatečnou úrovní péče. Zajistit lepší zdravotní péči pro všechny můžeme také tím, že budeme přemýšlet o způsobech, jak prodloužit život nám všem.
„Stříbrná tsunami“
Existuje samozřejmě přetrvávající obava, že extrémní dlouhověkost zanechá většinu z nás, a Zemi nevyjímaje, v troskách. Statistiky však hovoří jinak. Podle analýzy Pew Research Center z roku 2019 je světová populace na cestě k tomu, aby „do konce tohoto století přestala růst“. Studie medicínského týdeníku The Lancet z roku 2020 dokonce předpokládá, že světová populace nejen že přestane růst, ale začne se i postupně snižovat – z přibližně 9,7 miliard lidí v roce 2064 na pouhých 8,8 miliard v roce 2100. Poprvé v dosavadní historii je na světě více lidí starších 65 let než mladších pěti let. Tento trend, jenž demografové nazývají „stříbrnou tsunami“, bude mít obrovské ekonomické a sociální důsledky pro všechny a všechno na naší planetě. Revoluce dlouhověkosti již nyní způsobuje „seismické otřesy“ v životě na Zemi. Bylo by tak moudré začít se na ně připravovat již nyní.
Příprava na revoluci dlouhověkosti vyžaduje, abychom mysleli v dlouhodobém horizontu, což je něco, co lidem obecně příliš nejde. Přesto se o to musíme pokusit. Pandemie odhalila řadu slepých míst a slabin naší společnosti, z nichž mnohé souvisejí právě s naší neschopností uvažovat v delším časovém horizontu. Pokud se ale tomuto způsobu uvažování naučíme, můžeme začít měnit náš dnešní svět a přinášet tak „lepší zdraví“ pro nás všechny. Je to vcelku jednoduše naší morální povinností.
Sergey Young je investor do dlouhověkosti, zakladatel fondu Longevity Vision Fund a autor nové knihy The Science and Technology of Growing Young (pozn. překlad.: Věda a technologie věčného mládí) (BenBella Books).
Za překlad článku děkujeme Zuzaně Žabecké!