Zářivá a skvěle vypadající pleť je často považována za znak dobrého zdravotního stavu. Vnitřní nerovnováha pohlavních hormonů, k níž dochází s přibývajícím věkem, však může narušit jemnou harmonii v našem těle a způsobit změny na kůži, které dodávají člověku zdánlivě starší vzhled. Hormonální náhrada bioidentickými hormony se proto nabízí jako účinný způsob prevence zrychleného stárnutí pleti.
Změny pleti i celkového vzhledu s přibývajícím věkem lze částečně přičíst klesající hladině hormonů. Hormonální nedostatky postihují muže i ženy, protože přicházejí s přirozeným poklesem pohlavních hormonů estradiolu a testosteronu souvisejícím s vyšším věkem, a vrcholí menopauzou a andropauzou.
Na skutečnost, že kůže stárne svým vlastním tempem, poukázali vědci, když použili hodiny stárnutí, aby zjistili biologický věk různých orgánových soustav. Zarážejícím zjištěním bylo, že nadprůměrné skóre biologického věku u téměř všech “hodin stárnutí” bylo spojeno s rakovinnými změnami kůže, mezi něž se řadí i kožní melanom. Když se nad tímto objevem zamyslíme, můžeme dojít k závěru, že vedení velmi aktivního a venkovního životního stylu vám sice může přinést optimální celkové zdraví, ale vaše kůže tím pádem může být zatížena četnými škodlivými vlivy prostředí, z nichž jedním je právě nadměrné vystavování se slunečnímu záření.
Když se například vracíme z pobytu na horách či v tropických destinacích, často zapomínáme, že naše nově opálená pleť potřebuje regeneraci. Kromě hydratace a celkově zvýšené péče bychom se tak měli zaměřit i na dostatečný příjem mikroživin potřebných pro zdraví pokožky.
Skutečnou otázkou nicméně je, zda může být tempo stárnutí určováno pouze vnějšími faktory, nebo zda můžeme stárnutí pleti zmírnit i zevnitř?
Kůže je náš největší orgán, pokrývající celé naše tělo. Stojí v první linii imunitní ochrany proti škodlivým vlivům prostředí, toxinům a mikrobům. Kůže zároveň reguluje i naši tělesnou teplotu a je nezbytná pro vnímání hmatu, bolesti, chladu či tepla.
Kůže se skládá ze tří různých vrstev:
Epidermis - tenká vnější vrstva tvořená keratinocyty (speciálními buňkami, které zabraňují nadměrnému odpařování vody).
Dermis - silná vnitřní vrstva pojivové tkáně s uloženými vlasovými folikuly, nervovými zakončeními, potními a mazovými žlázami a krevními cévami zpevněnými elastinem, kolagenem a kyselinou hyaluronovou.
Podkoží - hlubší tuková vrstva.
Zdravá pokožka má dostatek keratinocytů, které obnovují povrch kůže, a dostatek kolagenu a kyseliny hyaluronové. Tyto dvě poslední složky kůže jsou jedinečnými oligosacharidovými cukru zvanými glykany, které udržují hydrataci kůže a jsou zároveň zodpovědné za zářivý a mladistvý vzhled pleti. Naše buňky přirozeně tedy vytvářejí elastin, kolagen a kyselinu hyaluronovou, které vyrovnávají hladinu vlhkosti a udržují pokožku pevnou a pružnou, ale jejich produkce bohužel začíná s věkem klesat.
Mezi faktory, které ovlivňují tvorbu kolagenu v průběhu života, se řadí například období puberty, těhotenství, menopauza a andropauza, ale i vnitřní faktory, jako je genetika, věk a etnický původ, a faktory vnější, například UV záření ze slunečního záření, znečištění ovzduší a kouření.
Kůže začíná stárnout jakmile se v buňkách, které ovlivňují strukturu a funkci bílkovinného “lešení” zodpovědného za integritu kůže, nahromadí přílišné množství mutací, čili chyb genetické informace. Ve výsledku pak proto dochází ke snížení počtu buněk v dermis, ztenčení cév, které narušuje krevní zásobení, a poklesu počtu kolagenových vláken. Po dvacítce obecně dochází ročně ke ztrátě přibližně 1 % kolagenových vláken, což v dlouhodobém měřítku vede ke ztrátě pružnosti a tloušťky kůže.
Po menopauze je však úbytek kolagenu ještě výraznější - během prvních pěti let menopauzy se ztratí přibližně 30 % kolagenu a dále klesá o dalších 0,5 % ročně. Výzkumy ukazují, že obsah prokolagenu typu I, který je markerem probíhající syntézy kolagenu, klesá u staré pleti (v osmdesáti letech) oproti mladé pleti (ve dvaceti let) u žen o 68 % rychleji, což dělá nedostatek kolagenu charakteristickým znakem stárnoucí pleti. Ještě zajímavější pak je, že produkce kolagenu začíná klesat již po třicítce - spolu s poklesem produkce pohlavních hormonů.
Světová populace se za posledních padesát let zdvojnásobila a stále roste. Díky lepší výživě, zdravotnickým službám a pokroku v medicíně žijeme déle, avšak v Evropě a Severní Americe stále existuje výrazný (průměrný) věkový rozdíl, kdy téměř 20 % lidí je starších pětašedesáti let.
Ve věku kolem dvaceti let pracují vaječníky žen stále optimálně a produkují značné množství pohlavních hormonů, které ovlivňují všechny aspekty tělesné pohody, což se zpětně projevuje i zdravou pokožkou. Ovšem jak naše populace stárne, ženy i muži prožijí delší část svého života ve stavu hormonálního deficitu. Ve zkratce - i výhody delšího života kladou na lidi obrovskou zátěž, aby se stále aktivně zapojovali a vypadali mladší a přitažlivější před zbytkem společnosti.
Ve článku publikovaném v časopise International Journal of Dermatology vědci zdůraznili roli bioidentické hormonální substituční terapie (HRT) v medicíně proti stárnutí. V několika studiích na ženách v období menopauzy se zabývali především přínosem suplementace pohlavními hormony na strukturu kůže. Zjistili, že hormony hrají zásadní roli v procesech stárnutí kůže, ale podílejí se i na celkovém stárnutí organismu, což bylo nedávno popsáno i v další studii o stárnutí zkoumající vliv hladiny estradiolu na biologické stárnutí u žen.
Mnoho lidí se však stále bojí používat hormony pro účely zpomalení stárnutí. Jejich obavy pramení z otázky bezpečnosti hormonální substituce, protože podle studie Women's Health Initiative zvyšuje riziko srdečních onemocnění a rakoviny prsu. Přestože mnoho budoucích studií výsledky první studie WHI vyvrátilo, “škody již byly napáchány” a pohlavní hormony se dostaly na první místo “černé listiny”.
Změna postoje k hormonální substituci jako prospěšné léčbě pro muže a ženy, jejichž vlastní hladiny hormonů jsou obecně nízké nebo kolísající, přišla s novou érou vývoje hormonálních léků. Jelikož nám hormony slouží jako takoví poslíčci informací v těle, kteří tím pádem regulují všechny metabolické procesy v těle, musí být umělé hormony co nejpodobnější těm, které naše tělo produkuje přirozeně. V současné době odborníci na menopauzu doporučují používat buď bioidentické, nebo tělu identické hormony. Výhody používání těchto hormonů místo jejich syntetických protějšků spočívá v tom, že jsou nejblíže skutečným molekulám - hormonům, které produkuje samo lidské tělo.
U bioidentických hormonů si můžete dávky a způsoby aplikace přizpůsobit svým individuálním potřebám, zatímco tělu identické hormony jsou vyráběny v regulovaných, pevně stanovených dávkách a způsob aplikace je jednotný.
Například estrogenová substituční léčba v menopauze může mít zjevný efekt na kosmetické zlepšení pleti, protože zvyšuje hydrataci a elasticitu pokožky, redukuje vrásky, zvyšuje úroveň vaskularizace a zároveň zvyšuje množství a kvalitu kolagenu v kůži. Současná suplementace progesteronem může dále zesílit účinek estrogenu zvýšením lipidů na povrchu kůže a vytvořením mladistvé záře pokožky, což silně podtrhuje výhody hormonální substituce v boji proti stárnutí kůže. Vědci však prokázali, že hormonální léčba přináší u mužů i žen nejlepší výsledky, pokud je zahájena v letech bezprostředně kolem menopauzy nebo andropauzy, čímž se udržuje konstantní hladina hormonů a předchází se stavu hormonálního deficitu.
S nástupem vyššího věku již nejsme schopni produkovat optimální množství hormonů. Právě nové poznatky o prospěšnosti hormonální substituční terapie by nás proto měly povzbudit k tomu, abychom své tělo a pleť vyživovali nejen zevnitř, ale i zvenčí. Vědci tvrdí, že aplikace estrogenového krému nebo gelu přímo na pleť může mít stejný, ne-li dokonce lepší účinek než perorální přijímání hormonů, což má za následek mladistvý vzhled obličeje, odrážející i náš celkový zdravotní stav.
Klesající hladina hormonů je často příčinou mnoha příznaků zhoršení stavu pokožky souvisejících s věkem. Na základě výzkumů se právě hormonální substituční terapie jeví jako možná pomoc v zabránění poklesu hormonů, který jinak vede ke zhoršeným kosmetickým vlastnostem kůže. Při správném podávání hormonů může tato forma terapie dokonce prospět i celkovému zdravotnímu stavu člověka.
Za překlad článku děkujeme Vojtěchu Pavrovskému!