Pocit osamělosti je definován jako nedostatečný počet či kvalita společenských pout, a nadále se dělí na osamělost sociální a emoční. Zatímco příčinou prvního typu bývá obecně nízký počet těchto pout, za emočním typem osamělosti stojí nedostatečná důvěrnost či hloubka vztahu.I když občasná samota může našemu sociálnímu životu ve výsledku prospět, neustálý pocit osamělosti má negativní vliv jak na naše fyzické, tak i mentální zdraví. Negativní dopady osamělosti, mezi které patří i snížená produktivita a častější změna pracovních pozic, se do určité míry podepisují i na stavu celých ekonomik států - pouze ve Velké Británii můžou tyto dopady zaměstnavatele stát něco přes 73 miliard Kč každý rok.
Výzkumy ukazují, že dospělí staršího věku si obzvlášť váží přátelských pout a jsou pro ně více naplňující v porovnání s mladšími věkovými kategoriemi. Skutečnost, že tuto formu socializace upřednostňují, může souviset i s jejich vnímáním času jako prostředku, který je v určitém smyslu omezený. Zatímco starší věkové skupiny se vlivem tohoto faktu soustředí především na dosažení osobních cílů v současnosti, mladší věkové skupiny, které vnímají čas spíše jako neomezený zdroj, se častěji zaměřují na plnění svých cílů v budoucnosti.
Z literatury na toto téma vyplývá, že přátelství je silnějším faktorem ovlivňujícím osamělost u starších jedinců než jejich vztahy s rodinnými příslušníky. V této souvislosti výzkum ukazuje, že interakce s přáteli zmírňuje pocit osamělosti ve větší míře než interakce s rodinou, například dětmi či vnoučaty. Zároveň platí, že čím vyšší je kvalita přátelských vztahů, tím nižší bývá míra osamělosti. Napříč různými věkovými skupinami studie zdůrazňují, že vyšší počet přátel negativně koreluje s osamělostí.
Thompson a kol. ve své studii zkoumali, zda existuje “křivočarý” vztah mezi počtem blízkých přátel a úrovní osamělosti u starších dospělých - například zda-li se tento pozitivní vliv přátel na osamělosti vyskytuje i s výrazně navýšeným počtem přátel. Autoři se zároveň snažili určit optimální počet blízkých přátel v kontextu prevence osamělosti v této věkové skupině. Posuzovaný vzorek studie tvořilo 350 jedinců ze Spojeného království ve věku 65 let a více, a výzkumníci hodnotili proměnné související nejen s osamělostí, ale i depresí, úzkostí a stresu.
Výsledky studie odhalily významný inverzní “křivočarý” vztah mezi počtem blízkých přátel a výše uvedenými parametry. Toto je v souladu se závěry dalších studií, ve kterých vyšší počet přátel (nad určitý počet) odpovídal většímu pocitu osamělosti. To lze pravděpodobně přičíst nedostatečné “citové blízkosti” s větším počtem přátel. Zkoumání zároveň ukázalo, že pro prevenci pocitu osamělosti jsou ideální čtyři blízká přátelství, která jsou zároveň onou hranicí mezi pozitivními a negativními vlivy těchto společenských vztahů. Pro snížené riziko deprese a dlouhodobého stresu jsou to přátelství dvě, a pro snížené riziko úzkostí přátelství tři.
Autoři studie došli k závěru, že zvýšení počtu přátel u jedinců nad 65 let má v tomto kontextu pouze omezený pozitivní přínos. Výsledky této studie mají potenciál pomoci těm, kteří podstupují intervence zaměřené na snížení pocitu osamělosti, pochopit roli počtu blízkých přátel v řešení osamělosti a dalších zmíněných stavů mysli. Výzkumníci zároveň uznali, že další studie s větším zkoumaných vzorkem populace jsou potřeba, aby se tato prvotní zjištění potvrdila.
Za překlad článku děkujeme Vojtěchu Pavrovskému!