Když se bavíme o longevity a prodlužování zdravého lidského života, často se objevuje otázka nebo námitka směřující na přelidnění. Velmi pěkně a srozumitelně je na tuto otázku odpovězeno ve videu níže.
V tomto kontextu je taky dobré se nejdřív podívat na koncept přelidnění jako takového. Samotné slovo přelidnění implikuje negativní konotace nárůstu množství lidí na této planetě. Nejčastěji se tomuto fenoménu přisuzují negativní důsledky jako nedostatek jídla, prostředků, přírodních zdrojů, přehnaná hustota populace, a nároky na životní prostředí. Člověk, který tuto myšlenku na konci 18. století formuloval a zpropagoval, byl Thomas Robert Malthus. Od jeho jména je i odvozené takzvané „malthusiánství„. Tedy pojmenování pro přesvědčení o neudržitelném růstu populace, které ve své době inspirovalo mnohé zajímavé lidi. Malthusiánství bylo jednou z Darwinových inspirací pro rozvinutí evoluční teorie, ale bylo inspirací i pro návrhy řešení „problému“ – třeba eugeniku. Historicky se dá vliv (neo)malthusiánství vidět na mnoha sociálních i ekonomických teoriích v různých odvětvích. A dá se vidět i v konkrétních implementacích populační kontroly (například v Číně).
Malthusiánství ale bylo postupem času podrobeno kritice z dosti diverzní plejády ideologických směrů. Jmenovitě od marxistů, socialistů, libertariánů, konzervativců, feministek, zastánců lidských práv, a dalších. Ve své podstatě proto, že je vnímáno jako přehnaně pesimistické, až misantropické a nelidské. Malthusiánství se dnes považuje za zdiskreditované, až za mýtus. Existuje totiž mnoho argumentů vyvracejících tuto myšlenku. Cituje se hlavně obrovský vývoj v zemědělství, a efekt dostupnosti vzdělání, zdravotnické péče a antikoncepce na plodnost v rozvojových zemích. Což je ostatně ten hlavní důvod současného růstu populace. Takzvaný demografický přechod (závislost plodnosti na vyspělosti země) je jednoduše vysvětlený ve videu níže.
Pěkně je také zpracovaný zde – důležité je vidět, že rozvojové země tímto přechodem dnes procházejí ještě mnohem rychleji nez v minulosti. Přechod z průměrné plodnosti 6 dětí na ženu na pod 3 děti na ženu, který Velké Británii trval 105 let, zvládl Írán jen za 10 let.
Podle projekcí se kolem roku 2100 stabilizuje populace na přibližně 11 miliardách lidí. Takové projekce jsou založené především na odhadech vývoje indexu plodnosti, který ukazuje průměrný počet potomků na jednu ženu v konkrétní zemi. Za hraniční hodnotu k zachování populace se obvykle považuje hodnota 2.1 potomků na jednu ženu. Na mapě níže jsou červenou vyznačené země, které teprve procházejí demografickým přechodem a tedy nejvíce přispějí k navýšení populace na 11 miliard.
Zároveň na mapě lze vidět jinou důležitou věc. Mnoho zemí, které demografickým přechodem už prošly, mají index plodnosti naopak menší než 2.1. A to znamená, že alespoň jejich „původní obyvatelé“ efektivně vymírají. To platí pro velkou část Evropy, Japonsko, nebo již zmiňovaný Singapur.
Právě v této souvislosti je dobré si uvědomit časové měřítko, v jakém se pohybujeme, a ve kterém by se vůbec efekt delšího zdravého života začal projevovat. Právě kvůli této setrvačnosti to nakonec může být spíš tak, že pokud za nějakých 100 let budeme chtít udržet stabilní populaci a nevymírat, tak nám ještě možnosti delšího zdravého života přijdou velice vhod.