V prvé řadě je třeba říci, že otázka, zdali se pokoušet zastavit proces stárnutí, si rozhodně zaslouží informovanou debatu. I proto vytvořil nedávno tým lidí z organizace Longevity Vision Fund ve spolupráci s neziskovou organizací XPRIZE zprávu nazvanou „Budoucnost dlouhověkosti“, v níž dává dohromady fakta a námitky v reakci na devět obvyklých protiargumentů v boji proti stárnutí. Diskusi o tomto tématu považují tvůrci zprávy za mimořádně důležitou, neboť pomáhá pochopit, že pro prodloužení zdravé délky našeho života a zlepšení jeho celkové kvality lze udělat opravdu mnoho.
1. Stárnutí je přirozené, takže by se do něj nemělo zasahovat
To, že je něco „přirozené“, ještě nutně neznamená, že je to i dobré; i virus HIV stejně jako zánět slepého střeva je přirozený. Kromě toho, nesmrtelnost či velmi dlouhá délka života může být také přirozená: nesmrtelnými se zdají být některé druhy medúz, žraloci mohou dosáhnout délky života v řádu staletí a stromy mohou žít tisíce let. Navíc, i pokud považujeme prodloužení zdravé délky života za něco nepřirozeného a tedy nežádoucího, měli bychom vzít v úvahu, že lidé oplývají mnoha nepřirozenými návyky, jako je hra na klavír, libování si v matematice, užívání antibiotik či létání v letadlech.
Stárnutí je zásadní příčinou mnoha chronických onemocnění a aby bylo možné je účinně léčit, je třeba vyvinout metody, které se stárnutím přímo zabývají. Jak se ostatně uvádí ve zprávě Budoucnost dlouhověkosti: „Dokud existuje svět lidských bytostí, bude naším záměrem vypořádat se s bariérami, které přímo ohrožují naše zdraví a štěstí. Společně s organizací XPRIZE věříme v myšlení prvního principu (first principles thinking) a protože neexistuje žádný vědecký důkaz, že stárnutí a nemoci s ním spojené jsou nevyhnutelným faktem, věříme z celého srdce v legitimnost této práce. Mimoto považujeme za důležité, aby se na stárnutí začalo nahlížet jako na nemoc, protože jen to bude znamenat, že na jeho léčbu budou v budoucnu alokovány příslušné zdroje.“
Přečtěte si také samostatný článek o důležitosti prioritizování stárnutí.
2. Stárnutí bychom se neměli „zbavovat“, jinak světu hrozí přelidnění
Ačkoli světová populace neustále narůstá, tempo jejího růstu se napříč světem liší. Z demografické prognózy OSN z roku 2019 vyplývá, že do roku 2050 se populace subsaharské Afriky zdvojnásobí, zatímco 55 zemí či oblastí zaznamená ve stejném období v tomto ohledu pokles. Ten bude primárně způsoben snižujícím se počtem dětí na matku a na některých místech také vysokou mírou emigrace.
Neexistují žádné jasné důkazy o tom, že by prodloužení zdravé délky života vedlo k přelidnění. Ve skutečnosti existují dobré důkazy o tom, že rodiny v rozvinutých zemích jsou často méně početné, zčásti proto, že tamní ženy mají tendenci mít méně dětí, než je tomu v rozvojových zemích. S klesající celosvětovou úrovní chudoby a rostoucí dostupností antikoncepce lze očekávat, že světová populace pravděpodobně v blízké budoucnosti poroste, ale tempo jejího růstu se v souladu s historickými trendy sníží.
I kdyby rodiče i nadále přiváděli děti na svět ve stávající míře, přelidnění by nebylo nevyhnutelné. Obavy z přelidnění existují přinejmenším posledních dvě stě let, přesto se tyto předpovědi znovu a znovu ukazují jako přehnaně pesimistické.
Neberou totiž adekvátně v potaz lidskou vynalézavost a schopnost vědy a techniky zvýšit efektivnost využití zdrojů na Zemi. Rovněž o „nosnosti Země“ (carrying capacity) dosud nebyla učiněna žádná rozumná prognóza. Prozatím je ale nesporné, že stárnutí a nemoci s ním související představují významnou zátěž pro společnost, ekonomiku i planetu, a vyžadují proto inovativní přístup.
Přečtěte si také samostatný článek o přelidnění.
3. Omlazující léčba bude dostupná pouze pro mocné a bohaté
Právě naopak, omlazující léčba musí být dostupná pro všechny, kteří ji budou chtít využít. Zatímco některé léčebné úkony mohou být zpočátku drahé, historie učí, že jejich náklady a cena se dramaticky sníží přibližně za deset let, jakmile vyprší platnost patentů, zvýší se konkurence a/ nebo dojde k technologickému pokroku. Dostupnost některých z potenciálních omlazovacích kúr založených na levných generických lécích (např. metforminu, doxycyklinu či fisetinu) by se navíc mohla rychle rozšířit poté, co budou jejich příznivé účinky na zdravou délku života prokázány. Kromě toho, pokud se hodnota a význam této léčby prokáže, mohly by její dostupnost podpořit svou politikou i vlády jednotlivých zemí, a to ať už z ekonomických či humanitárních důvodů.
Přečtěte si také samostatný článek o nedostupnosti omlazujících terapií.
4. Delší život bude až příliš nákladný
Obava z toho, že delší život by znamenal nesnesitelné finanční náklady pro starší jednotlivce i celé společnosti, je založena na předsudku, že stárnutí je spojeno se slabostí a jinými okolnostmi, které starším dospělým brání v tom být produktivní.
Pokud by však delší život představoval i delší život ve zdraví, pak by náklady na život ve stáří neměly být o nic více zatěžující než život ve věku 30, 40 nebo 50 let.
Přečtěte si také samostatný článek o dopadu na sociální systémy.
5. Více starých lidí bude přítěží pro systém zdravotní péče
V medicíně je prevence považována za nákladově efektivnější přístup než následné ovlivňování progrese chronického onemocnění. To vysvětluje, proč Světová zdravotnická organizace směřuje úsilí lokálních vlád ke snižování rizikových faktorů chronických onemocnění, neboť ty představují hlavní zátěž pro systémy zdravotní péče po celém světě.
Jenom USA stojí chronická onemocnění, jako jsou srdeční choroby, z hlediska nákladů na zdravotní péči a ušlé produktivity, ročně 214 miliard dolarů. Pro srovnání: rakovina připraví za stejné období americkou ekonomiku o 174 miliard dolarů, cukrovka pak dokonce o 327 miliard dolarů. V rámci studie britského systému sociální péče o seniory z roku 2018 bylo zjištěno, že počet lidí starších 85 let s vysokou úrovní závislosti na službách sociální péče se do roku 2035 téměř zdvojnásobí. Pokud by svět i nadále věnoval řešení problému v podobě zvyšující se průměrné délky života a přetrvávajících mnohočetných chronických onemocnění pouze malou pozornost, mohou takovéto statistiky s ohledem na stárnoucí populaci přinést v globálním měřítku závažné důsledky pro budoucnost zdravotních a sociálních služeb.
Vzhledem k tomu, že omlazující léčba má za cíl prodloužit zdravou délku života a období chronicky nezdravého života oproti tomu zkrátit (čímž se dostáváme k tomu, čemu se často říká „komprese morbidity“), vyřešení problému stárnutí by nemělo zátěž pro systém zdravotní péče zvyšovat, naopak by ji mělo výrazně snížit.
Přečtěte si také samostatný článek o dopadu na sociální systémy.
6. Nikdo nechce žít déle, pokud by jen měl být déle nemocný
S tím nelze nesouhlasit! Je proto třeba soustředit se kromě prodlužování samotné délky života právě na prodlužování zdravé délky života, tj. doby, po kterou se u člověka neprojevují žádné nemoci či nežádoucí stavy se stárnutím spojené. Jak již bylo zmíněno, prodloužení délky života je možné pouze za předpokladu prodloužení zdravé délky života - a nejlepším způsobem, jak prodloužit období života bez nemocí, je zabývat se samotným procesem stárnutí.
7. Lidé nebudou chtít žít déle, i když budou zdraví
Je možné, že někteří lidé opravdu nebudou chtít žít déle, ať už z důvodů osobních, náboženských či ideologických. Právo člověka rozhodnout se, zda podstoupí omlazující léčbu, je v tomto ohledu opravdu stěžejní. Povzbudivé je, že průzkumy z několika vyspělých zemí ukazují, že pokud je vidina dlouhého života doplněna o dokonalé zdraví, pak téměř dvě třetiny respondentů touží žít mnohem déle.
8. Život bez smrti nedává smysl
Je jistě možné, že pro některé lidi je to právě smrt, co dává životu jeho smysl, ale neexistují žádné vědecké důkazy o tom, že by se lidé nedokázali přizpůsobit životu bez stále přítomné hrozby smrti či oslabujících nemocí souvisejících se stárnutím.
9. Myšlenky a nápady uberou na dynamice
Mnoho lidí se domnívá, že ve společnosti, kde je smrt méně obvyklá, by obrat a vývoj myšlenek stagnovaly. Podobně se někteří lidé obávají, že prodloužení délky života umožní tyranům zůstat mnohem déle u moci. Co kdyby ale lidská společnost přestala spoléhat na náhodnou přirozenou smrt jako na nápravu takových problémů a místo toho zavedla a dodržovala taková pravidla a předpisy, které omezí délku působení lídrů v jejich pozicích, a pomohou tak vytvořit prostředí, které dynamiku nápadů a myšlenek podporuje? Prodloužení délky života by také umožnilo velkým umělcům, vědcům a aktivistům po delší dobu sdílet a dále společnosti předávat plody jejich intelektu a úsilí.
Přečtěte si také samostatný článek o možné stagnaci.
Co si o boji proti stárnutí myslíte vy? Je podle vás nemorální „zbavovat se“ onemocnění souvisejících s věkem? Není naopak spíše nemorální to nedělat?
Za překlad článku děkujeme Zuzaně Žabecké!