Tato série článků odpovídá na časté obavy, protiargumenty, či dokonce mýty spojené s longevity oblastí a výzkumem stárnutí a dlouhověkosti. Tento článek se konkrétně zaměřuje na důvody, proč dává smysl použít zdroje na výzkum stárnutí, a to i přes to, že na světě je stále mnoho dalších akutních chorob, které trápí lidi právě teď. A nebo třeba i v mladším věku, kdy mají lidé ještě celý život před sebou. Dobrým příkladem pro ilustraci je třeba malárie.
Malárie zabije celosvětově více než 400 tisíc lidí ročně (přibližně 1 120 denně), většina z nich jsou kojenci a malé děti. Více než 680 milionů lidí žije v extrémní chudobě za méně než 1,9 dolarů denně. OSN odhaduje, že až 15 tisíc dětí zemře každý den na příčiny s touto chudobou spojené, jimž by se dalo předejít. Odborníky mezitím i nadále znepokojují možná existenční rizika pro celé lidstvo, jako je globální oteplování, umělá inteligence a růst počtu jaderných zbraní.
Se všemi těmito současnými a možnými problémy, jimiž je třeba se zabývat a řešit je, vyvstává otázka, proč bychom vůbec měli věnovat čas nebo prostředky na prodloužení (dle historických měřítek) už tak dost dlouhého lidského života?
Zaprvé, pokud jde o naléhavost, zatímco malárie a chudoba zabíjejí desítky tisíc lidí denně, stárnutí zabíjí denně více než 100 tisíc lidí. Zdaleka největší podíl na celosvětových úmrtích zaujímají právě příčiny související s věkem: globálně přes 60 procent a až 90 procent v rozvinutých zemích.
I staří lidé jsou lidé a jsou hodni našeho soucitu. Je těžké polemizovat o tom, že ti, kteří trpí rakovinou, Parkinsonovou chorobou nebo jinými bolestivými, vysilujícími chronickými onemocněními souvisejícími s věkem, trpí méně než ti, které sužuje chudoba, malárie nebo jiné zdravotní obtíže, jednoduše proto, že jsou starší. Každý, kdo se staral o starší příbuzné upoutané na lůžko, mohl v jejich očích vidět zoufalství a slyšet je říkat, že si přejí raději zemřít než se i nadále potýkat s bolestí, ztrátou kontroly nad vlastním tělem a ztrátou nezávislosti způsobenými onemocněním souvisejícím s věkem. Nelze tak pochybovat o tom, že stárnutí si na starších lidech vybírá strašlivou daň.
Toto utrpení, jemuž starší lidé čelí, se přitom neomezuje pouze na bohaté země. Například 80 procent úmrtí z důvodu chronických onemocnění tvoří lidé v zemích s nízkými a středními příjmy.
I když můžete tvrdit, že zabránit úmrtí dítěte na malárii je důležitější než zabránit úmrtí 80 letého člověka na rakovinu, protože ten si již mohl užít plnohodnotný a dlouhý život, jak moc důležitější to je? Je to dvakrát? Pětkrát? Má život dítěte hodnotu sedmkrát větší než život staršího člověka? Protože tak nějak vychází současný poměr globálních úmrtí podle věkové kohorty.
Ale možná je to špatný způsob, jak o tom celém přemýšlet. Možná se můžeme vyhnout všemu tomu strašlivému účetnictví a srovnávání hodnoty jednoho lidského života s druhým. Možná si nemusíme vybírat mezi záchranou životů lidí sužovaných malárií, chudobou nebo jinými potížemi a životů lidí postižených stárnutím.
Hned dvě skutečnosti naznačují, že tomu tak může být. Prvním faktem je, že jsme za posledních několik desetiletí dosáhli ohromujícího, historického, až téměř nepředstavitelného pokroku v boji proti nejhorším zabijákům a útrapám lidstva (které ovšem se stárnutím nesouvisejí).
Například počet případů infekce malárie a následných úmrtí poklesl od roku 2000 o 50 procent, díky čemuž bylo zachráněno až 3 miliony životů. Tato čísla navíc každým rokem dále klesají: počet úmrtí na malárii se jen mezi lety 2017 a 2018 podařilo snížit o 11 tisíc.
V době, kdy se na léčbu stárnutí začne soustředit velká část výzkumu a charitativního financování, by se tak malárie mohla zařadit mezi další smrtelné nemoci, jako je obrna, neštovice a spalničky, které skončily v propadlišti dějin. Nebezpečná pak bude pouze pro mizivé procento lidí, pokud vůbec, a většina lidí si toto onemocnění už ani nebude pamatovat.
Obdobný trend je patrný i u celosvětové úrovně chudoby, i ta za posledních čtyřicet let zaznamenala neuvěřitelný pokles.
Od roku 1980 do současnosti poklesl počet lidí žijících v extrémní chudobě ze 42 na 9 procent; což představuje ohromující a v lidské historii dosud nevídaný pokles ve výši 78 procent. A stejně jako v případě úmrtí na malárii se globální míra chudoby stále snižuje (s možným dočasným pozastavením tohoto trendu v roce 2020 kvůli pandemii COVID-19).
Druhým faktem je, že samotné vyřešení problému stárnutí nemusí být ve skutečnosti tak nákladné, jak by se mohlo zdát. Harvardský výzkumník Dr. David Sinclair ve své knize o dlouhověkosti Konec stárnutí - Proč stárneme a proč už nemusíme tvrdí, že „Vypořádat se se stárnutím bude pozoruhodně snadné. Dokonce snadnější než s rakovinou.“ A může mít pravdu. Americký Národní ústav zdraví (NIH) vynakládá méně než 10 procent svého ročního rozpočtu na výzkum stárnutí. Většina, téměř 90 procent, z těchto prostředků ale není použita na výzkum věnující se prodlužování zdravé délky života, ale na výzkum léčby konkrétních nemocí souvisejících s věkem, jako je Alzheimerova choroba, na behaviorální či sociální výzkum. To prakticky znamená, že do oblasti výzkumu stárnutí je v současné době alokováno méně než 1 procento celkového rozpočtu NIH. A tato nerovnost ve financování je patrná i v soukromém sektoru.
Ačkoli některé velké společnosti zaměřené na prodlužování zdravé délky života, jako jsou Unity Biotech, Juvenescence a Calico, plní titulky novin díky investicím v řádu stovek milionů dolarů, oproti desítkám miliard dolarů, které investují do samotného výzkumu rakoviny farmaceutické společnosti, jde o investice „trpasličího rozměru“.
Přesto i při relativně nízké úrovni financování učinili vědci v oblasti dlouhověkosti v posledních několika letech obrovské pokroky. Od prodloužení délky života červa o 500 procent, přes nalezení léku, díky němuž se život již starší myši prodloužil o 14 procent, až po vůbec první skutečný zvrat v podobě prodloužení délky lidského života o 2,5 roku (měřeno epigenetickými hodinami) v roce 2019. Vědci zabývající se výzkumem stárnutí tak odvedli skvělou práci i s omezenými zdroji, které mají. Ale co dál?
Některé odhady uvádějí, že stárnutí lze „vyléčit“ už na úrovni 1 procenta z rozpočtu amerického zdravotního programu Medicare, tedy přibližně 3 miliard dolarů ročně, a to za pár let. Financování výzkumu dlouhověkosti se přitom více než vyplatí. Světové ekonomické fórum odhadlo, že celosvětové náklady na léčbu pouhých pěti z hlavních chronických onemocnění souvisejících se stářím mohou během 20 let dosáhnout 47 bilionů dolarů, což představuje 2,35 bilionu dolarů ročně. Představte si, že se tyto náklady mohou snížit téměř na nulu, pouze díky investici malého zlomku této částky do výzkumu věnujícímu se prodlužování zdravé délky života. Někteří vědci vypočítali, že pouhé prodloužení zdravé délky života o skromných 2,2 roku může v příštích 50 letech ušetřit jenom v USA 7,1 bilionu dolarů. A tyto úspory zdaleka neodpovídají „dividendě dlouhověkosti“ v podobě dodatečné produktivní práce, kterou by starší lidé mohli vykonat, pokud by podstoupili „omlazující léčbu“. Jak uvádí zpráva Mezinárodního centra dlouhověkosti ve Velké Británii, zvýšení preventivních výdajů na zdraví o pouhou desetinu procenta má potenciál navýšit roční výdaje lidí starších 60 let o 9 procent a přinést dodatečných 10 hodin dobrovolnictví. Uvolněním všech prostředků, které v současné době vynakládáme na léčbu chronických onemocnění starších lidí, a prodloužením zdravého a produktivního života by se také v obrovské míře navýšily zdroje využitelné pro řešení všech našich dalších problémů. Kromě toho, z financování longevity výzkumu mohou do značné míry benefitovat i další priority v oblasti zdravotní péče, jako je léčba rakoviny, prevence pandemií či léčba kardiovaskulárních onemocnění.
Náchylnost k infekčním chorobám, jako je COVID-19, chronickým onemocněním, jako je rakovina či kardiovaskulární onemocnění, je do značné míry závislá na oslabování imunity spojené se stárnutím. Léčba hlavní příčiny, samotného stárnutí, tak může velmi pomoci v léčbě a prevenci všech chorob a chronických stavů se stárnutím souvisejících.
Co když ale všechny ty vyléčené nemoci a zachráněné životy budou vykoupeny tím, že začne být na naší planetě „těsno“?
To se dozvíte v další části této série článků zaměřených na vysvětlování často zmiňovaných mýtů a protiargumentů dlouhověkosti.
Za překlad článku děkujeme Zuzaně Žabecké!