Už od dob jednoho z nejstarších známých literárních děl, Eposu o Gilgamešovi, který popisuje mýtickou výpravu za nesmrtelností, až po dnešní mediální fascinaci mladými biohackery, kteří podstupují transfuzi krve, lidstvo představa vítězství nad stárnutím uchvacuje. V tomto příběhu však nápadně chybí ekonomický pohled: finanční důsledky "zkrocení" stárnutí.
V nedávném článku z pera profesora ekonomie na London Business School Andrew Scotta, ekonoma z Oxfordské univerzity Martina Ellisona a biologa z Harvard Medical School Davida Sinclaira se uvádí, že zásah, který by úspěšně zpomalil biologické stárnutí, tj. snížil úmrtnost a chřadnutí v každém věku tak, že by se průměrná délka života ve Spojených státech prodloužila o pouhý jeden rok, by měl podle odhadů hodnotu 37 bilionů (anglicky trillion) dolarů v čisté současné hodnotě. To odpovídá přibližně 700 miliardám dolarů ročně, tedy více než 3 procentům veškerého HDP země.
Tato čísla nepredikují vývoj úrovně příjmů; analýza spíše posuzuje, jakou pro nás má toto zlepšení zdravotního stavu hodnotu v dolarovém vyjádření, jinak známou také jako naše „ochota platit“. Samotný propočet je pak založen na dvou klíčových složkách: na kvantitě života neboli průměrné délce života a na kvalitě života, která se odráží v našem zdraví a životní úrovni. Tyto ekonomické kalkulace odhalují obrovskou hodnotu delšího života, ale zároveň zdůrazňují, že naše dlouholetá posedlost nesmrtelností může být zavádějící. Je především třeba přesunout pozornost od snahy o prosté prodloužení života (pouhý čas) k délce života ve zdraví (roky života strávené ve zdraví).
Proč je „délka života ve zdraví“ důležitější než samotná délka života?
V minulosti, kdy se většina lidí nedožívala vysokého věku, se priority v oblasti zdraví a lékařský výzkum zaměřovaly na zlepšení života v ranějším věku. Oproti tomu v době před covidem bylo odhadem 71 procent úmrtí na celém světě způsobeno neinfekčními chorobami, jejichž výskyt silně koreluje s věkem, jako jsou demence, kardiovaskulární onemocnění, rakovina či cukrovka. Tato skutečnost vyústila v nový imperativ týkající se zdraví: nejen déle žít, ale také „dobře“ stárnout díky zpomalení biologického stárnutí, a tudíž i snížení výskytu nemocí souvisejících s věkem.
Z vlastního šetření profesora Scotta vyplývá, že toto poslání má obrovskou cenu, a to jak pro jednotlivce, tak pro celou společnost. Hypotetický zásah, který by prodloužil průměrnou délku života o pouhý jeden rok při narození, má pro průměrného Američana hodnotu 118 tisíc dolarů (přes 2,5 milionu korun), extra rok života ve zdraví si ale cení na 242 tisíc dolarů (skoro 5,5 milionu korun). Delší život je skutečně drahocenný, ale nejcennější snahou ze všech je zajistit, aby délka života odpovídala délce života ve zdraví. Takovýto přístup pak bude mít významné důsledky pro celou řadu průmyslových odvětví, dalece přesahující farmaceutický průmysl a zdravotnictví.
Ačkoli už samotná dolarová hodnota „lepšího způsobu stárnutí“ je ohromující: 37 bilionů (anglicky trillion) dolarů za prodloužení průměrné délky života o jeden rok, 367 bilionů (anglicky trillion) dolarů pak za extra deset let, ekonomické mechanismy, které se za těmito čísly skrývají, odhalují celou řadu poznatků.
Ten obrovský ekonomický efekt plynoucí z tak relativně skromného prodloužení je způsoben dvěma faktory. Prvním je skutečnost, jak moc si ceníme zdraví oproti bohatství. Tato disproporce se ještě prohloubila díky Covidu-19: vládní opatření pro boj s virem a změny v chování jednotlivců způsobily v letech 2019-2020 pokles amerického HDP o 3,4 procenta.
Druhým faktorem, který stojí za touto vysokou odhadovanou hodnotou, je náš dosavadní úspěch v prodlužování střední délky života. Nikdy dříve jsme neměli větší šanci dožít se vyššího věku. Odhaduje se, že dítě narozené v zemích s vysokými příjmy má dnes 50procentní šanci dožít se 90 let. Ve Spojených státech se počet osob ve věku 85 let a více zvýší z 6,7 milionu v roce 2020 na 19 milionů v roce 2060 a počet osob ve věku 65 let a více pak ve stejném období z 56 na 95 milionů. Pokud se většina lidí s velkou pravděpodobností dožije vysokého věku, pak je hodnota „dobrého stárnutí“ obrovská.
„Šednutí“ naší populace vyvolává spekulace o vznikající „stříbrné ekonomice“ zaměřené na uspokojování potřeb seniorů. Nicméně, i když jsou možná spotřebitelé připraveni utrácet peníze za služby ve stáří, výše zmíněná analýza ukazuje, že jsou připraveni více utrácet za „dobré stárnutí“ v průběhu celého života, tedy ještě před dosažením 65 let. Autoři analýzy se tak domnívají, že to povede k vytvoření „věčně zelené“ ekonomiky, která bude pokrývat mnohem širší skupinu obyvatel.
Ekonomické důvody pro výzkum a vývoj v oblasti stárnutí
Léčba, která úspěšně oddálí stárnutí, má z ekonomického hlediska oproti léčbě zaměřené na jednotlivé specifické nemoci hned dvě výhody. První z nich je jednoduchá agregace: pokud je věk klíčovým faktorem u řady nemocí, zpomalení biologického stárnutí může zpomalit progresi více nemocí a přinést tak kumulativní benefity.
Druhou výhodou pak je, že zaměření se na stárnutí namísto léčby dílčích onemocnění může odhalit určité synergie v oblasti zdraví. Například vymýcení rakoviny by jistě bylo významným úspěchem, ale jeho ekonomická hodnota je limitována skutečností, že naše stáří by i tak bylo zatíženo rizikem demence a dalších nemocí. Pokud by se naopak podařilo oddálit výskyt více onemocnění, byla by celková kvalita našeho života vyšší. Díky tomu má cílené řešení stárnutí větší hodnotu, podle odhadů autorů již zmíněné analýzy asi o dvě třetiny, než je součet hodnot získaných při léčbách dílčích onemocnění.
Všimněte si, že se jedná spíše o ekonomické než vědecké argumenty. Vědecký výzkum zaměřený na problematiku stárnutí zahrnuje využití kmenových buněk, odstraňování senescentních buněk, redukci poškození DNA, prevenci úbytku bílkovin nebo zvýšení tvorby energie v mitochondriích. Přestože však dochází k vědeckému pokroku, zůstávají ve hře četné překážky. Výdaje na výzkum a vývoj se neřídí pouze velikostí potenciálních ekonomických zisků, investice jsou ovlivněny také pravděpodobností možného úspěchu. Některé z existujících překážek jsou vědeckého rázu: snaha pokročit od laboratorních testů k ověřeným lékům, od červů a myší k lidem. Existují také velké legislativní výzvy, protože je třeba prokázat účinnost léčebných postupů pomocí biomarkerů stárnutí, a ne čekat desítky let na prokázání účinnosti léčby. Přestože je výzkum a vývoj v oblasti stárnutí stále v počátcích, citovaná ekonomická analýza naznačuje, že výdaje v této oblasti se v následujících letech zvýší, protože na prodloužení našeho života ve zdraví bude kladen stále větší důraz.
Se „zlepšováním způsobu stárnutí“ je spojen i tzv. bludný kruh. U většiny nemocí platí, že čím lepší je léčba, tím méně přínosný je budoucí výzkum, ale ne tak u stárnutí. Tady platí, že čím „zdravěji“ lidé stárnou, tím více si cení dalších výdobytků. Jinými slovy, pokud se dožijete osmdesáti let ve špatném zdravotním stavu, bude pro vás hodnota dalších deseti let života, které vás dělí od devadesátky, zřejmě nízká. Pokud však lidé stárnou bez nemocí a neduhů souvisejících s věkem, stává se pro ně delší život atraktivnějším.
Řetězový efekt věčně zelené ekonomiky
S výše uvedeným vyvstává důležitější otázka: jak bude společnost tento delší život a s ním související nezbytná opatření financovat? Podobně jako zlepšení zdravotního stavu v ranějším věku, které v minulosti přispělo k růstu HDP, by se nyní měla stejná pozornost věnovat zdravé dlouhověkosti. Chceme-li se vyhnout negativním ekonomickým důsledkům stárnoucí společnosti, bude zapotřebí trojrozměrné dividendy dlouhověkosti. Je třeba zajistit, aby byl život nejen delší a zdravější, ale také déle produktivní. Vezměme si například sektor vzdělávání. Abychom podpořili delší profesní kariéru, zejména v souvislosti s technologickými změnami, bude zapotřebí významně investovat do sektoru vzdělávání dospělých. To bude znamenat rozšíření působnosti vysokoškolského vzdělávání z osob ve věku 20 až 24 let (6,7 procent americké populace) na osoby ve věku 25 až 65 let (52 procent).
To se dotkne i finančního sektoru. Moderní penze jsou výtvorem 20. století, kdy se život začal strukturovat do tří etap: vzdělávání, práce a důchod. Pokud však budou léčebné postupy zpomalující stárnutí úspěšné, bude se delší profesní kariéra vyznačovat více etapami a přechody. V důsledku toho bude dlouhodobá správa bohatství méně zaměřena na odchod do důchodu a více na riziko vyčerpání zdraví, financí, odborných schopností a vztahů.
Sektor životního pojištění má také potenciál proniknout do mnohamiliardové evergreen ekonomiky tím, že propojí zdravotní a životní pojištění a nabídne platby za léčbu. Propojení bohatství a zdraví je atraktivní jak pro jednotlivce, tak v podobě vyšší profitability i pro firmy, neboť delší život znamená více zaplaceného pojistného a zpoždění při vyplácení pojistek.
Dosah věčně zelené ekonomiky však bude ještě širší. Protože zdravé stárnutí nabude na významu, bude potravinářský a nápojářský sektor pod stále větším dohledem regulačních orgánů. Velká data a umělá inteligence položí základ hlavní složce preventivního zdraví, čímž se rozšíří sektor zdravotnických technologií. Vláda bude mít za úkol spustit rozsáhlé programy veřejného zdraví na podporu zdravé dlouhověkosti, stejně jako tomu bylo v boji proti dětské úmrtnosti a nemocem středního věku. Seznam by mohl pokračovat.
Zkoumání hodnoty stárnutí ekonomickou optikou konkrétně osvětluje, proč bude toto téma v příštích letech nabývat stále větší důležitosti. Nejde jen o dechberoucí příběhy o myší krvi, pokroky ve studiu senescence nebo evangelizaci kolem výživových doktrín, jako je redukce kalorií. Cesta k delšímu a produktivnějšímu životu ve zdraví nebude vedena pouze průlomovými biologickými postupy; to, jak zdravě stárneme, ovlivňuje celá řada rozhodnutí učiněných v průběhu našeho života.
Společnost si začíná uvědomovat tento nový imperativ – nejen déle, ale hlavně dobře stárnout – a s tím i změny, které si tento "převrat" vyžádá. Jakmile si to uvědomíme a začneme těžit z hodnoty ve výši 37 bilionů (anglicky trillion) dolarů (která nadále poroste) získané díky zpomalení stárnutí, bude mít věčně zelená ekonomika vliv na širokou demografickou skupinu napříč různými odvětvími. Nikdo, bez ohledu na to, v jakém odvětví působí, si tak nemůže dovolit tyto dopady ignorovat.
Za překlad článku děkujeme Zuzaně Žabecké!