Nedávno vyšlo najevo, že hlavní představitelky filmu A jak to bylo dál, rebootu seriálu Sex ve městě, jsou v podstatě stejně staré jako hlavní představitelky seriálu The Golden Girls, což nás naprosto ohromilo! Po zjištění této zajímavosti je jasné, že jediný rozdíl mezi “zlatými děvčaty” a dámami ze Sexu ve městě je v tom, jak si upravují vlasy.

Moderní společnost dnes žije nejdéle a nejzdravěji v historii lidstva. Zvyšující se věk dožití je silně ovlivněn přístupem k lékům a farmaceutickým přípravkům, potravinám a zdrojům čisté vody, zvýšenou hygienou i celkovým pochopením toho, co je pro náš organismus dobré a co špatné v kontextu vědeckých zkoumání. Zdá se dokonce, že jsme již rozluštili kód prevence mnoha nemocí. Věda však zatím jen poškrábala povrch poznatků o stárnutí a dlouhověkosti. Chceme se zde proto zaměřit na vliv stravy na dlouhověkost a stárnutí a poskytnout návod pro odborníky na výživu.

Preventivní prohlídky u praktického lékaře obvykle zahrnují i krevní testy, které mají za cíl odhalit brzké příznaky nepřenosných onemocnění. Pro vás jakožto nutričního terapeuta nebo zdravotního kouče je to skvělá příležitost, jak pomoci klientovi interpretovat výsledky a vysvětlit, jak každý z nich ovlivňuje zdraví a dlouhověkost. V tomto článku se zaměříme na ty, které lze upravit pomocí intervencí v oblasti stravování a životního stylu, mezi něž patří například hladiny lipidů, glukóza v krvi a markery zánětu.

Úbytek fyzických i kognitivních funkcí související s narůstajícím věkem se neprojevuje u všech jedinců stejným tempem. Mnoho stárnoucích vykazuje zdravé “vzorce” stárnutí, které oddalují biologickou degeneraci související se stářím. Jedním z faktorů, které stojí za zhoršováním celkových tělesných a kognitivních funkcí souvisejících s vyšším věkem, je stav střevního mikrobiomu. Výzkum ukázal, že právě náš mikrobiom ovlivňuje imunitní, metabolické a neurologické procesy našeho těla. Kromě toho ovlivňuje i rizika řady onemocnění, včetně těch, které se typicky spojují s vyšším věkem pacientů. Je však důležité si uvědomit, že i samotný proces stárnutí a s ním související změny modulují střevní mikrobiotu. Řada studií totiž zdůraznila, že věk vyvolává změny jak ve složení, tak i funkci střevního mikrobiomu.

Téma podpora zdravého stárnutí u starších dospělých je stále více v popředí zájmu. Důvodem je rostoucí počet členů této věkové skupiny a změny ve zdravotní politice vedoucí k podpoře celkového zdraví starších lidí. Jedním z faktorů, které podporují zdravé stárnutí, je fyzická aktivita (FA), u níž bylo prokázáno, že zlepšuje celkový zdravotní stav a předchází nebo snižuje riziko rozvoje nepřenosných onemocnění. Výzkum navíc naznačuje, že udržování FA u starších dospělých zlepšuje jejich každodenní fungování a chrání je před nemocemi souvisejícími s věkem a chatrností.

Vědci v randomizované kontrolované studii proti sobě postavili dvě varianty středomořské diety a zjistili, že při hubnutí je účinnější ta rostlinná, která obsahuje více polyfenolů.

Obvykle nám po dosažení třiceti let začíná hladina testosteronu klesat přibližně o 1 % ročně, což má za výsledek postupné zvýšení množství tělesného tuku, nízké libido, depresivní náladu, nízkou energii, či dokonce sníženou koncentraci a paměť. Kolik testosteronu by tedy muž měl tak ideálně mít?

Zářivá a skvěle vypadající pleť je často považována za znak dobrého zdravotního stavu. Vnitřní nerovnováha pohlavních hormonů, k níž dochází s přibývajícím věkem, však může narušit jemnou harmonii v našem těle a způsobit změny na kůži, které dodávají člověku zdánlivě starší vzhled. Hormonální náhrada bioidentickými hormony se proto nabízí jako účinný způsob prevence zrychleného stárnutí pleti.

Sladké ovoce není jen přirozeným dezertem přírody, zároveň je totiž obzvlášť bohaté na protizánětlivé látky, které jsou důležité pro ochranu našeho těla před srdečními chorobami, cukrovkou, některými druhy rakoviny a střevních onemocnění. Konzumací alespoň jednoho a půl až dvou šálků různého ovoce denně můžeme zvýšit antioxidační aktivitu v našem těle. Jednou ze strategií vhodných v tomto kontextu je jíst podle ročních období: v létě si dopřávat hroznové víno a peckoviny, na podzim jablka a hrušky, v zimě například kaki a granátová jablka, a na jaře zase citrusy či třešně.

Výsledky nedávné studie ukazují, že věk hraje v expresi určitých genů a v náchylnosti k mnohým nemocněním často větší roli než samotná genetika jedince.

Průběžné sledování hladiny cukru v krvi je účinným druhem prevence cukrovky i s ní spojených komplikací. Dnes lze k měření hladiny glukózy v krvi (glykémie) využít mnoho metod, a to jak pro účely dlouhodobých, tak i jednorázových vyšetření. Za "zlatý standard" pro dlouhodobé měření kontroly glykémie je považován test zaměřený na hladinu hemoglobinu A1c (HbA1c). Další možností je měření za pomoci kontinuálního monitoru glukózy, který je nošen pacientem i po dobu několika týdnů. Tato zařízení analyzují hladinu cukru v krvi v reálném čase a zároveň poskytují uživateli okamžitou zpětnou vazbu v reakci na stravu, stres či ostatní aspekty životního stylu.

‍Ačkoliv je zdravý jídelníček, či péče o naše tělesné a duševní zdraví pro naši vyrovnanost a dlouhověkost potřebným předpokladem, existují i další, ne tak často zmiňované návyky, které bychom měli dodržovat, pokud zde chceme být co nejdéle a v dobré kondici. Jedním z těchto návyků je důkladná péče o naše zuby.

Pocit osamělosti je definován jako nedostatečný počet či kvalita společenských pout, a nadále se dělí na osamělost sociální a emoční. Zatímco příčinou prvního typu bývá obecně nízký počet těchto pout, za emočním typem osamělosti stojí nedostatečná důvěrnost či hloubka vztahu.I když občasná samota může našemu sociálnímu životu ve výsledku prospět, neustálý pocit osamělosti má negativní vliv jak na naše fyzické, tak i mentální zdraví. Negativní dopady osamělosti, mezi které patří i snížená produktivita a častější změna pracovních pozic, se do určité míry podepisují i na stavu celých ekonomik států - pouze ve Velké Británii můžou tyto dopady zaměstnavatele stát něco přes 73 miliard Kč každý rok.

Cirkadiánní rytmus je 24hodinový cyklus, v němž mozek reguluje stavy bdělosti a ospalosti tím, že reaguje na světelné změny v okolním prostředí. Název je odvozen ze dvou slov, circa - kolem a dies - den. Během tohoto procesu dochází k různým fyzickým, psychickým a behaviorálním změnám, které pomáhají tělu přizpůsobit se dané části cyklu. Centrální cirkadiánní stimulátor se nachází v suprachiasmatických jádrech v předním hypotalamu a reguluje cirkadiánní rytmy různých fyziologických procesů, jako jsou cykly spánku a bdění, krevní tlak, tělesná teplota, dělení buněk, tělesné sekrece, hormony a další. Kromě toho tento stimulátor řídí periferní hodiny prostřednictvím složité sítě nervových projekcí a humorálních signálů.

Chůze je forma fyzické aktivity dostupná lidem všech věkových kategorií. Je to aktivita, která je pro jedince přínosná po fyzické, psychické i sociální stránce a nemá téměř žádné nežádoucí účinky. Výzkumy upozorňují na to, že chůze je spojena se snížením kardiovaskulárních poruch a s nimi související úmrtnosti. Mimoto bylo zjištěno, že lidé, kteří chodí rychle, si ve srovnání s lidmi chodícími pomalu prodloužili život o 20 let. To potvrdily i údaje z UK Biobank (pozn. překlad.: UK Biobank je rozsáhlá biomedicínská databáze a výzkumný zdroj obsahující podrobné genetické a zdravotní informace od půl milionu účastníků z Velké Británie.), které zjistily, že 10 minut svižné chůze denně je spojeno s prodlouženou střední délkou života.

V dnešní době se jen těžko najde člověk, který by nikdy neslyšel o tzv. středomořské stravě neboli mediteránské dietě (pozn. překlad.: z anglického Mediterranean diet). Jedna z celosvětově nejznámějších diet zahrnuje rozličné stravovací návyky lidí obývajících Kypr, Chorvatsko, Španělsko, Řecko, Itálii, Maroko či Portugalsko. Konkrétní pokrmy se sice napříč tímto regionem liší, ale hlavní pilíře zůstávají stejné. Mediteránská dieta je bohatá na ovoce, zeleninu, luštěniny, ořechy, fazole, obiloviny, cereálie, ryby a nenasycené tuky, například olivový olej. Tato dieta byla už v minulosti hojně spojována se zdravotními přínosy, včetně snížení rizika srdečních onemocnění. Tento článek pojednává o tom, jak tato dieta vznikla, o jejím současném složení, o jejím vlivu na různé zdravotní aspekty a o jejích případných výhodách a nevýhodách.

Příprava na revoluci dlouhověkosti vyžaduje, abychom mysleli v dlouhodobém horizontu, což je něco, co lidem obecně příliš nejde. Přesto se o to musíme pokusit. Pandemie odhalila řadu slepých míst a slabin naší společnosti, z nichž mnohé souvisejí právě s naší neschopností uvažovat v delším časovém horizontu. Pokud se ale tomuto způsobu uvažování naučíme, můžeme začít měnit náš dnešní svět a přinášet tak „lepší zdraví“ pro nás všechny. Je to vcelku jednoduše naší morální povinností.

V nedávném článku z pera profesora ekonomie na London Business School Andrew Scotta, ekonoma z Oxfordské univerzity Martina Ellisona a biologa z Harvard Medical School Davida Sinclaira se uvádí, že zásah, který by úspěšně zpomalil biologické stárnutí, tj. snížil úmrtnost a chřadnutí v každém věku tak, že by se průměrná délka života ve Spojených státech prodloužila o pouhý jeden rok, by měl podle odhadů hodnotu 37 bilionů (anglicky trillion) dolarů v čisté současné hodnotě. To odpovídá přibližně 700 miliardám dolarů ročně, tedy více než 3 procenta veškerého HDP země.

Smrt si přijde pro nás všechny. Nejnovější výzkumy však poukazují na to, že zpomalit stárnutí a nemoci související s věkem by mohly zásahy do stravy, pohybu a mentálního rozpoložení, a to i bez riskantních biohacků, jako jsou neověřené genové terapie. Multidisciplinární přístup zahrnující tyto na důkazech založené postupy „by mohl vše napravit“, říká Valter Longo, biochemik, který vede Longevity Institute (pozn. překlad.: Institut dlouhověkosti) na Leonard Davis School of Gerontology při University of Southern California.

Prof. Andrew Scott podtrhuje význam komprese morbidity (stlačení nemocnosti) a tzv. dobrého stárnutí pro dosažení zisků v řádu bilionů dolarů spojených s prodloužením zdravé délky života.

Dopady digitálních závislostí na dlouhověkost zatím nebyly pořádně zkoumány, také proto, že je to poměrně nový fenomén. Nicméně z již zmíněných negativních dopadů na pohyb, mentální zdraví, a další s dlouhověkostí spojenými faktory, se dá předpokládat, že to nebude mít zrovna pozitivní dopady - ostatně jako jakákoli jiná závislost.

Podle nové studie Washingtonské univerzity se šance na překročení věku 110 let zvyšují. Ta pomocí matematického modelování predikovala pravděpodobnost, s jakou se lidé v letech 2020 až 2100 stanou „superstoletými“.Jak uvádí Michael Pearce, autor studie a doktorand na Washingtonské univerzitě, je „velmi pravděpodobné“, že během tohoto století bude překonán rekord nejstaršího člověka.Dosud nejstarším člověkem, který kdy žil, byla Francouzka Jeanne Calmentová, která zemřela v roce 1997 ve věku 122 let a 164 dní.Podle Pearce existuje 68% pravděpodobnost, že do roku 2100 člověk dosáhne věku 127 let a 13% pravděpodobnost, že se dožije 130 let.

Je pravdou, že staří lidé zažívají nudu a že tato nuda může být škodlivá pro jejich zdraví. Nicméně nuda, kterou zažívají, často souvisí s úskalími stárnutí: osamělostí, imobilitou či úbytkem schopností. Lze pochybovat o tom, že by někdo obhajoval eutanazii všech lidí starších 80 let jen proto, že by mohli trpět nudou. Hledání zájmu o nové činnosti, zvídavost a prožívání vzrušení, radosti a spokojenosti jsou pilíři duševního zdraví. Nuda sama o sobě je zdravotním problémem, ne však nutně důvodem, proč bránit prodlužování života.

Stárnutí je problém, který by se měl by se měl řešit, a čím více lidí si to začíná uvědomovat. Zdá se však, že jen málo těchto lidí si je vědomo současného stavu v oblasti boje proti stárnutí a toho, jak blízko jsme vývoji účinných omlazujících terapií. V současné době existuje více než 130 biotechnologických společností zabývajících se dlouhověkostí a více než 50 léků proti stárnutí, které jsou klinicky testovány na lidech. Vše tak nasvědčuje tomu, že v příštích 5 až 10 letech se začneme setkávat s přesvědčivými důkazy, že stárnutí lze u lidí terapeuticky zpomalit či zvrátit. Zda se dočkáme omlazujících terapií, které nás udrží naživu „neomezeně dlouho“ (tj. jestli dosáhneme tzv. únikové rychlosti dlouhověkosti), závisí na tom, jak velkou společenskou podporu a financování tato oblast v příštích desetiletích získá.

Petr Šrámek, zakladatel LongevityForum.eu a LongevityTech.fund, nedávno přednášel v Kampusu Hybernská v rámci série přednášek organizovaných zdejší Inovační Laboratoří. Představil do hloubky demografické trendy, kterých by si všichni lidé měli být vědomi, růst longevity odvětví jako takového, jaké různé přístupy už se v současné době zkoumají, a kam se tento obor nejspíš bude dále vyvíjet. Pokud vás téma longevity zajímají, bude vás tato přednáška zajímat.

Jak by asi dnes vypadaly naše názory na rasu, gender, a přijímání technologií, kdyby lidé z roku 1850 byli stále naživu, a vedli naši společnost, vládu či, sociální instituce? Měly by ženy právo volit? Prošel by zákon o občanských právech? Měli bychom internet?

V roce 1964 zahájil prezident Lyndon Johnson program s názvem “Válka proti chudobě” vzletným prohlášením: „Poprvé v našich dějinách je možné zvítězit nad chudobou.“. Takto odstartovaly ve Spojených státech programy jako Zákon o potravinových známkách, Job Corps a především Zákon o sociálním zabezpečení. A přestože se vědci (jak z řad levice, tak z pravice) většinou shodují na tom, že válka proti chudobě byla obrovským neúspěchem, existuje jeden výrazný úspěch, který s naším článkem souvisí: skutečnost, že byla téměř vymýcena chudoba starších lidí.

S ohledem na rostoucí obavy z nerovnosti v bohatství je zcela pochopitelné, že si mnoho lidí klade otázku: „Co když si omlazující léčbu budou moci dovolit jen bohatí?“ Protože zatímco globální nerovnost v bohatství se poprvé za dvě století skutečně snižuje (zejména díky rychlému hospodářskému růstu, který umožnily technologické inovace a otevření trhů, obzvláště v Asii), některá měřítka nerovnosti v bohatství v rámci jednotlivých zemí vykazují znepokojivý nárůst. Je tedy etické usilovat o prodlužování délky života, pokud by nebylo dostupné všem?

Problémy s přelidněním populace, excesivní spotřebou a klimatickou změnou jsou problémy, kterým čelíme už nyní a nebudou nějak závažně ovlivněny tím, zda budeme žít déle ve zdraví. Pokud snad něco, environmentalisté by měli být pro, aby lidé žili déle - takoví lidé totiž budou mít větší obavy o svět ve kterém budou déle žít, narozdíl od těch, kteří se ho nedočkají.

Otázka, zdali se pokoušet zastavit proces stárnutí, si rozhodně zaslouží informovanou debatu. I proto vytvořil nedávno tým lidí z organizace Longevity Vision Fund ve spolupráci s neziskovou organizací XPRIZE zprávu nazvanou „Budoucnost dlouhověkosti“, v níž dává dohromady fakta a námitky v reakci na devět obvyklých protiargumentů v boji proti stárnutí. Diskusi o tomto tématu považují tvůrci zprávy za mimořádně důležitou, neboť pomáhá pochopit, že pro prodloužení zdravé délky našeho života a zlepšení jeho celkové kvality lze udělat opravdu mnoho.

Petr Šrámek, zakladatel LongevityForum.eu a LongevityTech.fund, nedávno přednášel na Konferenci Mladých Lékařů 2021. Představil do hloubky demografické trendy, kterých by si všichni lidé měli být vědomi, růst longevity odvětví jako takového, jaké různé přístupy už se v současné době zkoumají, a kam to nejspíš půjde dál. Pokud vás témata ohledně longevity zajímají, určitě se v této přednášce dozvíte mnoho zajímavého a nového.

Tato série článků odpovídá na časté obavy, protiargumenty, či dokonce mýty spojené s longevity oblastí a výzkumem stárnutí a dlouhověkosti. Tento článek se konkrétně zaměřuje na důvody, proč dává smysl použít zdroje na výzkum stárnutí, a to i přes to, že na světě je stále mnoho dalších akutních chorob, které trápí lidi právě teď. A nebo třeba i v mladším věku, kdy mají lidé ještě celý život před sebou. Dobrým příkladem pro ilustraci je třeba malárie.

LongevityForum.eu navazuje partnerství s Lifespan.io s cílem vzájemné synchronizace aktivit v oblasti veřejné osvěty a podpory řešení stárnutí jako hlavní příčiny civilizačních chorob.

Attlla Csordas ve svém editoriálu o nově vzniklé Evropské Longevity Iniciativě vysvětluje, proč právě teď je správný čas se začít zasazovat o legislativu upravující tzv. “Longevity” na úrovni EU.

‍Známky stárnutí popisují několik základních procesů a typů poškození, které se souhrnně označují jako stárnutí. Konkrétně jich je 9, a je na nich postavena celá moderní teorie, která byla poprvé uceleně popsána ve vědeckém článku z roku 2013 biochemikem Carlosem Lopez-Otin (i když se v různých podobách objevila už předtím), načež se stala asi nejvíce zkoumanou a citovanou teorií stárnutí.

V tomto krásném animovaném videu jsou popsány obrovské ekonomické příležitosti, které může správně uchopená longevity strategie přinést. A zároveň zdůrazňuje potřebu přehodnocení současné alokace zdrojů na výzkum stárnutí, tedy aspoň částečný přesun od řešení se stárnutím spojených projevů nemocí k jejich příčinám. Video vzniklo spoluprací British Society for Research on Ageing a Glenn Foundation for Medical Research.

Když se bavíme o longevity a prodlužování zdravého lidského života, často se objevuje otázka nebo námitka směřující na přelidnění. Právě v této souvislosti je dobré si uvědomit časové měřítko. Pokud budeme za nějakých 100 let chtít udržet stabilní populaci a nevymírat, tak nám ještě možnosti delšího zdravého života přijdou velice vhod.

Pro někoho to může být překvapivé, ale většina prostředků vynakládaných na zdravotnictví se již dnes používá na boj s konsekvencemi stárnutí, tedy s nemocemi spojenými se stárnutím. V průměru je polovina celoživotních zdravotních výdajů na člověka použita v pozdním věku, a další třetina během věku středního. Jenom zlomek výdajů jde na lidi v mladém věku, což je dlouhodbě neudržitelné.

Pandemie COVID-19 má dramatický průběh a bezprecedentní ekonomické dopady. Vědecké týmy po celém světě hledají cesty k vyřešení situace. Mezi ně se řadí i britská firma AgeCurve, která na svůj rozvoj získala i český kapitál.

Použití biomarkerů je základ, na kterém je založeno měření účinnosti léků a postupů pro prodloužení zdravého věku. Biomarkery jsou také primární metrikou v medicíně P4 (prediktivní, preventivní, personalizovaná a participativní). Získávání biomarkerů stárnutí je však obzvláště obtížné, protože je třeba je hledat spíše v datech zdravých než nemocných lidí. Se zvyšujícím se objemem dat se stává nejen optimálním, ale i nezbytně nutným pro tyto účely použít umělou inteligenci.